Vinná réva našla na půdě Chorvatska výjimečně výhodné podmínky, různorodé klima, zajímavý terén apod. Staletími se zelené řady keřů vinné révy prostíraly na úrodné, původní, osluněné a kopcovité krajině severní části Chorvatska. Svou zelení vinohrady ozdobily i chudé, kamenité a pískovité půdy chorvatských ostrovů a celého pobřeží.
Obyvatelé pobřeží dnešního Chorvatska pěstovali révu a vychutnávali si víno ještě před římským obdobím. Dle antických zdrojů, byly tyto činnosti rozvinuty i v severních krajích, v pozdější římské Panonii.
Během období řecké kolonizace se pěstování vinné révy a výroba vína stává velice důležitým pilířem hospodářství na ostrovech a pobřeží části Jadranu a hrozny a víno se stávají důležitým tržním artiklem.
Příchodem Římanů začíná obnova a rozkvět vinohradnictví a vinařství v oblasti Dalmácie, Istrie a ve vnitrozemí tehdejší římské Panonie. Z důvodů výjimečně výhodných podmínek pro pěstování vinné révy a dobré kvality vína se vína oblasti Srijemu a ostatních římských provincií, svojí kvalitou stala konkurencí vinohradnictví Apeninského poloostrova. Na základě toho císař Domicijan v dobytých koloniích zakazuje sadbu lepších vinných rév. Tento Domicijánův zákaz ruší Marcus Aurelus Probus (232-282 n.l.), římský vojevůdce a císař, který byl rodem z Sirmiumu (dnešní Sremska Mitrovica). Začátky sadby v oblasti Srijemu jsou s určitostí spojeny s rokem 276 n.l. a císařem Probusem.
Příchodem do nové vlasti, Chorvati přebírají znalosti o vinohradnictví a výrobě vína od starousedlých románských a ilirských kmenů.
Během středověku se víno stává významným zbožím vysoké tržní hodnoty. Například z historických pramenů vyplývá, že vína z oblasti Iloku se v pozdním středověku ve velkém množství vyvážela do Česka a Rakouska.
Turecké dobývání a nadvláda vyvolala stagnaci vinohradnictví, z části z důvodu islámské nechuti k vínu, ale i kvůli snížení počtu obyvatelstva v důsledku četných válek a epidemií.
Po období turecké nadvlády, počátkem 18. století začíná vzestup vinohradnictví a vinařství, zvláště ve Slavonii, kde se usídlují velké šlechtické rody a ty zakládají a obnovují plochy vinohradů a víno se stává opět výrazným hospodářským činitelem. V té době se rozšiřují známé vinohrady v Iloku, ze kterých se získávají vína vysoké kvality.
Až do příchodu nemoci vinné révy tzv. fylokséry (révokazu) v 80. a 90. letech 19.století, která zachvátila celou Evropu, bylo víno hlavním vývozním artiklem tehdejšího Chorvatska.
Počátkem 20. století začíná velká obnova vinohradnictví, zavádějí se nové metody pěstování vinné révy, sázejí se nové odolnější a kvalitnější druhy .
Po skončení druhé světové války se soustavně rozšiřují vinohrady a budují se moderní vinařství jako např. Belje, Erdut, Ilok,Vukovar, Kutjevo, Jasterbarsko ale i vinařství pouze pro dopracování vína a jeho finalizaci v Rijece, Zagrebu a Splitu.
V Chorvatsku do 90.let 20. století (a v některých oblastech do současnosti), jsou hlavním nositelem vinohradnictví a vinařství, jakož i tvůrci kvality vína, velké vinařské firmy. Ty dopomohly k poznávání chorvatských vinohradů i vína a v současné době se k nim rovnocenně přidávají technologicky dobře vybavená některá rodinná vinařství.